Sanskritské slovo dharma poukazuje na vrozenou, neměnnou přirozenost něčeho – dharmou cukru je, že je sladký, dharmou vody je vlhkost a dharmou ohně je, že vyzařuje teplo a světlo. Dharma také poukazuje na naši přirozenou povinnost. My lidé máme společenské, rodinné a občanské povinnosti – to je naše běžná dharma – ale máme také to, čemu se v sanskritu říká sanátana-dharma neboli konečná dharma, která se vztahuje na to, kdo jsme, na úrovni duše. Tato dharma vyžaduje, abychom si pokládali esenciální otázky a hledáme konečné životní odpovědi – otázky na to, kdo jsme, proč jsme tu a jaký je smysl života.

Dharma, Cesta Transcendence je kompilací přednášek o lidské dharmě přednesených Jeho Božskou Milostí A. Č. Bhaktivédántou Svámím Prabhupádou v roce 1972 při jeho cestách po Indii. Učí zde, že dharmou všech lidí a každé živé bytosti – neboť všechny bytosti jsou koneckonců vtělené duše – je služba. Nikdo nemůže existovat ani okamžik bez toho, aby někomu nebo něčemu nesloužil, i kdyby to byla jen naše vlastní mysl nebo smysly. Otázkou je, komu, nebo čemu můžeme sloužit, pokud chceme za naši snahu získat to nejvyšší, co je možné.